Sebepoškozování

Chápu,že někteří raději ublíží sobě než aby ublížili ostatním,ale je tohle opravdu ten pravý způsob ?
Je tuna článků o sebepoškozování.Na asku jsem objevila pár lidí,co si takhle ubližovali a bylo mi jich líto.Na druhou stranu jsem je nechápala.Někdo říká,že ti lidé to nemají v hlavě v pořádku,ale podle mě to tak není.U většiny určitě ne.Prostě nezvládají těžkou situaci.Co třeba umrtí někoho blízkého ? Nešťastná láska ? Špatné vysvědčení ? Prošla jsem si už spoustou trápení,ale vždycky jsem měla pro koho žít.Kamarádi a hlavně rodina.
Když mi bylo nejhůř,probrečela jsem celé dny a noci,úplně jsem se do sebe uzavřela a to jen kvůli klukovi a pak,protože se mi chtěl zabít kamarád.Ty myšlenky,že si něco udělám mě dostávali,ale teprve v takovou těžkou chvíli jsem poznala pravé přátele.Pomohli mi.A lidé,kteří si chtějí ublížit by se neměli bát říci o svém problému někomu,komu věří.Sami to nezvládnou,jen si víc ublíží....

O tomhle problém se zajímám už delší dobu,ale nikdy jsem osobně neznala člověka,který by si tím prošel,proto jsem zveřejnila článek na stránce,na které jsem se ptala,jestli by se našel někdo,kdo se sebepoškozoval nebo v tom ještě pokračuje,abych se mohla vžít do jeho situace.Alespoň se o to pokusit.Napsala mi jedna slečna.Na první pohled sympatická,mladá,krásná holčina.O ní by jste na první pohled nemohli říct,že měla nějaké problémy.Asi každý by řekl,že má dokonalý život,ale pokud člověka nepoznáš,neříkej,jak dokonalý život má,dokud ho nepoznáš.
Byla ochotna mi zodpovědět pár otázek a přiblížit mi tohle téma a já jí za to moc děkuju,protože otevřít se cizí holce nemůže být moc jednoduché.

Co tě k tomu vedlo ? 

To , že jsem přišla o nejlepšího kámoše a myslela jsem si ,že bez něj už to nepůjde.Potom kdykoli jsem si na něj vzpoměla jsem se řízla minimalně jednou ..

Myslela jsem , že jednou bolestí přebiju tu druhou..

Jak dlouho to trvalo ?

Chvíli asi 2 měsíce:)

  

A všiml si toho někdo ? Rozmlouvali ti to ?

Jo ,pak ten kluk.:) On sám přišel , omluvil se mi a řekl mi že on mi za to nestojí.:)

Jaké to bylo,když si měla poprvé v ruce žiletku ?

Poprvé jsem se docela bála , bylo to divný , pocit bezmoci..

Bolelo tě to ? A jaké jsi měla pocity ? Cítila jsi se lépe ?

Poprvé to bolelo ani nevíš jak , ale pak už ne , teda bolelo , ale já jsem to nevímala , pak jsem si na to třeba kapala citron nebo dávala sůl , bolelo to víc..Cítila jsem se 10000x líp :)) Pomohlo to :))

Snažila jsi se to skrývat ? Před rodiči,kamarády,…

Skrývala jsem to , jen před jednou kámoškou ne , a ta to potom řekla jemu..

Mluvila jsi o tom s někým ?

jen málokdy:)

Ještě jednou bych chtěla poděkovat za odpovědi.Psala jsem jí,že to nemůže být jednoduché psát mi o tom a ona,že o tom sice už s nikým nemluví,ale když to někomu může pomoci,tak proč ne :) A ještě mi napsala tohle : není to jednoduché , ale jelikož vím ,že už bych to nikdy nedělala , i když v sobotu jsem chtěla :// , tak není moc problém o tom mluvit :))

Začaly jsme si spolu psát a podle mě je to strašně fajn holka,tak doufám,že si budeme psát i dál :) 

 

Jaký názor máte na tyhle lidi ? Jaký názor máte na sebepoškozování ? Znáte někoho,kdo řeší takové problémy ?